Můj příběh

"Zkušenost je klíčem k hlubšímu pochopení života a nás samotných"

Od dětství mě přirozeně přitahoval svět ticha, jemnosti, přírody a péče. Milovala jsem koně, bylinky, vnímala jsem emoce druhých ještě dřív, než o nich promluvili. Přesto jsem se vydala cestou, která mi nebyla zcela vlastní.

Rodiče měli jasnou představu, jak by měl můj život vypadat. Často jsem slýchávala, co bych měla dělat a kým bych se měla stát. Cítila jsem se ztracená sama v sobě a v okolním světě. Nevěděla kudy jít a čemu se v životě věnovat. Toužila jsem po blízkosti koní, zajímalo mě lidské zdraví a medicína. Vliv rodičů, kteří pro mně chtěli vždy to nejlepší, určil jasný směr mého života. A já, jako poslušná dcera, jsem se na tuto cestu vydala. (Dnes už vím, že vše se dělo správně).

Vystudovala jsem gymnázium, vysokou školu a po ní začala pracovat ve státní správě. Čtrnáct let práce mě postupně dovedlo až na pozici obranné poradkyně velvyslance ČR v NATO. Byl to vrchol kariéry v systému – a zároveň období, kdy jsem se vnitřně cítila čím dál víc odpojená od sebe sama.

Prošla jsem si různými životními fázemi – radostnými, jako bylo narození mé dcery, i bolestivými v podobě rozvodu či rozchodu.

Láska ke koním mě nikdy neopustila. I během studií jsem si s nimi udržovala kontakt, a po škole jsem si konečně splnila svůj dětský sen – pořídila si vlastního koně. Jezdecký sport a pobyt v přírodě mi přinášely radost i vnitřní rovnováhu. V roce 2015 se narodila kobylka Baileys – a spolu s ní přišla i hluboká proměna. Vstoupila jsem do světa přirozené komunikace, jemného dialogu mezi člověkem a koněm. Vztahu, který vzniká bez síly a tlaku, ale skrze důvěru, přítomnost a otevřené srdce.

O dva roky později, v roce 2017, mě život pozval ještě hlouběji. Po vážném úrazu nohy jsem ztratila na dlouhé měsíce schopnost samostatného pohybu. Každý krok doprovázela bolest, o berlích jsem zvládala jen to nejnutnější. I ty nejmenší věci, jako vzít dceru do parku, se stávaly výzvou. Byl to náročný čas – fyzicky i psychicky. 

Vše, co jsem milovala, sport, pohyb a hlavně pobyt u koní, byl najednou tabu. Přicházely myšlenky, že se budu muset svých koní vzdát. Ta představa mě ochromovala. Jako by s jejich odchodem měla odejít i má vlastní podstata.

Stále jsem však uvnitř cítila tiché volání, které mi našeptávalo, že skutečný smysl mého života je někde jinde. Že mám jít cestou, která je v souladu s tím, kým opravdu jsem.

A ta cesta přišla, v úplně jiné podobě, než bych čekala.

Do mého života vstoupila tradiční čínská medicína – a s ní obrovská úleva, fyzická i duševní. Akupunktura a bylinná terapie mě postupně osvobodily od bolesti i léků. Začala jsem znovu cítit své tělo, svou sílu a hlavně – směr. Cítila jsem obrovskou vděčnost za každý krok, každou "obyčejnou" činnost, kterou jsem najednou mohla vykonávat bez bolesti.

Uzdravování se stalo cestou probuzení. Bylo jasné: tudy vede má další cesta. Díky své lásce k přírodě, bylinkám a péči o druhé jsem se rozhodla pro studium na TCM Institutu v Praze – jedné z nejnáročnějších škol tradiční čínské medicíny.

Původně jsem chtěla pomáhat hlavně svým blízkým. Ale čím víc jsem pronikala do moudrosti této tisícileté filozofie, tím jasněji jsem cítila, že ji chci sdílet se všemi, kdo se na mě s důvěrou obrátí.

Před třemi lety mi do života vstoupil hřebeček Black. Myšlenka, že si pořídím dalšího koně, mi tehdy připadala jako čiré bláznovství. A přesto jsem nemohla jinak.

Po pár setkáních jsem věděla, že to tak mělo být. V jeho přítomnosti prožívám hluboké propojení plné lásky – spolu tvoříme silné a krásné léčivé pole, které v rámci sezení s koňmi můžete sami pocítit. 

Dnes propojuji to, co mě formovalo celý život – koně, přírodní léčbu, vnímavý dotek, práci s energií, i hlubokou vnitřní transformaci. V mé terapeutické praxi nejde jen o tělo, ale i o duši a ducha. O návrat k sobě.

Každý krok mé cesty mě vedl k hlubšímu porozumění. A dnes ji s pokorou a radostí sdílím s těmi, kteří cítí, že nastal jejich čas uzdravit se – zevnitř ven.